Kniha Louka: Dobrodružství poznávání, která získala literární cenu Magnesia Litera za rok 2024, upozorňuje na to, že u zrodu pestrých společenstev trav a kvetoucích bylin na našem území původně stáli velcí kopytníci, například zubři, divocí koně nebo pratuři. Díky nim vznikly bohatě kvetoucí stepi a savany například v nížinách Polabí a jižní Moravy nebo v Bílých Karpatech.
Na aktivitu velkých kopytníků však později navázali první zemědělci, kteří část krajiny přeměnili na pole a části nechali původní charakter a využívali ji jako louky a pastviny. „Přestože velcí kopytníci vytvořili a tisíce let udržovali květnaté biotopy, pracovníci tuzemských úřadů ochrany přírody se někdy paradoxně obávají toho, že by je mohli ničit. A proto tento typ managementu zakazují i v oblastech, kde jsou pro něj vynikající podmínky,“ zmiňuje ředitel ochranářské společnosti Česká krajina Dalibor Dostál jednu ze slabin tuzemské ochrany přírody.
Problémem totiž nejsou velcí kopytníci, ale hospodářská zvířata. Ta jsou velmi mlsná a při spásání vynechávají to, co jim zkrátka nechutná. Často se jedná o rostliny, které by bylo dobré omezovat. Například ovce rády okusují květy zvonků, violek a dalších bylin, naopak trsy tvrdé trávy ignorují. Kvůli nim proto přežívají hlavně trávy a trnité rostliny a barevné luční rostliny mizí. „Údržba přírodně cenných území pastvou domácích zvířat tak vede namísto jejich obnovy často spíše k jejich ničení,“ Dalibor Dostál.
Podle odborníků je pastva hospodářských zvířat nezbytná především v péči o menší plochy, ty větší je lepší nechat velkým kopytníkům.
