Kleopatra VII. usedla na trůn v roce 51 př. n. l. spolu se svým bratrem, formálně i manželem, Ptolemaiem XIII. Přestože byla Makedonka, jako jediná z rodu ovládla egyptštinu a nechala se oslavovat jako dcera boha slunce Re. Brzy se však s bratrem rozhádala a propukla občanská válka.
Do egyptského konfliktu zasáhl Řím – největší mocnost tehdejšího světa. Když Caesar přijel do Alexandrie, Kleopatra ho omámila svým šarmem. Po porážce jejího bratra se stala spoluvládkyní a porodila Caesarovi syna Caesariona.
Po Caesarově vraždě se Kleopatra spojila s jeho nástupcem Markem Antoniem. Ten ji pozval do Tarsu, kde ho ohromila stejně jako jeho předchůdce. Vzájemná náklonnost přerostla v politické i milostné spojenectví, z něhož vzešly děti i nové ambice.
Roku 31 př. n. l. Octavianus vyhlásil válku Kleopatře a Antoniovi. V námořní bitvě u Actia jejich vojska selhala. Kleopatra uprchla do Egypta, Antonius ji následoval. Po porážce v Alexandrii se Antonius smrtelně zranil a Kleopatra spáchala sebevraždu, aby se vyhnula ponížení.
Octavianus nechal popravit Caesariona, anektoval Egypt a stal se v roce 27 př. n. l. císařem Augustem. Vládl téměř půl století a položil základy římského císařství. Smrt Kleopatry tak symbolicky ukončila éru faraonů i nezávislosti Egypta.
