Mělo to být klasické nedělní kázání, ale stala se z toho rozbuška, která odstartovala likvidaci římsko-katolické církve v tehdejším komunistickém Československu. Zprvu nikdo nepřikládal velkou pozornost tomu, že se při bohoslužbě faráře Josefa Toufara pohnul kříž v číhošťském kostele Nanebevzetí panny Marie. Když ale šuškanda o domnělém zázraku doputovala až k uším tehdy všemocné Státní bezpečnosti, stala se celá věc nebezpečnou politickou hrou, protože církev byla pro novopečený komunistický režim jedním z úhlavních nepřátel.
A tak padlo obvinění faráře Toufara, který prý pohyb kříže fingoval a chtěl tak přitáhnout větší pozornost zbožné Vysočiny k církvi a protestovat tak proti socialistickému směřování republiky. Zatykač na sebe nenechal dlouho čekat a 28. ledna 1950 si pro něho přišli dva příslušníci StB, kteří jej odvedli do valdické věznice, kde už čekat vyšetřovatel Ladislav Mácha. Hysterie mezitím nabírala na obrátkách, protože o případ se začal zajímat i prezident Klement Gottwald, která žádal Toufarovo přiznání za každou cenu.
Na objednávku Státní bezpečnosti vznikl propagandistický film Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení, který se hrál v kinech po celé republice. Snímek ukazoval, jak podle vyšetřovatelů Toufar nastražil mechanismus, aby hýbal křížem a fingoval tak domnělý zázrak. Ve filmu měl pro větší důvěryhodnost hrát sám farář, ale ten po krutých výsleších natočil pouze jedinou scénu 24. února 1950, víc mu jeho zdravotní stav nedovolil. Následkům drsných vyšetřovatelských metod Ladislava Máchy podlehl druhý den, kdy si komunistická moc připomínala druhé výročí převzetí moci.
Co pohyb kříže způsobilo, zatím nikdo nedokázal věrohodně vysvětlit. Mohlo jít o provokaci ze strany Státní bezpečnosti, která hledala záminku k vypořádání se s církví, o masovou sugesci či o jiný, rozumně nevysvětlitelný jev.
