Když 23. listopadu 1951, tedy přesně před 72 lety, zatkla policie někdejšího šéfa KSČ a místopředsedu vlády Rudolfa Slánského, naprosto přesně věděl, že nad ním právě vynesla rozsudek smrti. Věděl, jak podobné vykonstruované procesy skončily v okolních zemích spadajících do sféry vlivu Sovětského svazu, navíc soudní řízení obdobného charakteru pomáhal sám připravovat a organizovat.
Zatčení při odjezdu z oslav narozenin předsedy vlády Antonína Zápotockého bylo však jen vyvrcholením událostí, které se kolem něho děly v posledních měsících. I jeho nejvěrnější spolustraník, prezident Klement Gottwald, od něho začal dávat ruce pryč a nehnul ani brvou, když ministr kultury Václav Kopecký pronesl plamenný projev o izraelských filištínech a sionistické bandě, který mířil na Slánského. Právě on byl Židem a právě na něj měl kvůli neúspěšným námluvám s Izraelem spadeno sovětský vůdce Josif Stalin, který osobně Slánského dosadil do čela vykonstruovaného protistátního spikleneckého centra.
Soudní proces rok po zatčení, kdy se Slánský ve vazbě pokusil o sebevraždu, už byl jen formalitou a na jeho konci padlo 11 verdiktů smrti. „Nezasluhuji jiný konec svého zločinného života než je konec, jaký navrhuje státní prokurátor,“ řekl tehdy Slánský při závěrečné řeči, kdy už byl zcela zlomeným mužem zbaveným zbytků příčetnosti. Rozsudek smrti ještě týž den podepsal jeho nejvěrnější spojenec od dvacátých let Gottwald, který se celou dobu třásl, aby neskončil na šibenici spolu s ním.
