Román Záhada hlavolamu spisovatele Jaroslava Foglara se dnes už řadí mezi klasická díla tuzemské literatury, přestože chybělo málo a vůbec by nevznikl. Příhody chlapeckého klubu Rychlých šípů, stejně jako spisovatel sám, byly trnem v oku nacistům už od chvíle, kdy v prosince 1938 začal v časopise Mladý hlasatel vycházet seriál na pokračování a už v dalším roce, kdy Němci obsadili Československo a začala druhá světová válka, už se nepokrytě mluvilo o jejich zákazu.
Následujícího roku, přesně 30. srpna 1940, ale Foglar začal na pokračování vydávat i román Záhada hlavolamu, který hochy Rychlých šípů zavedl od tajuplné čtvrti Stínadla, kde spisovatel začal rozehrávat velmi ponurý příběh zámečnického učně Jana Tleskače a jeho hlavolamu, Ježka v kleci, který byl symbolem Velkého Vonta, jakéhosi velitele tamní chlapecké organizace. Do jeho volby, o mnoho let později od Tleskačovy smrti, kdy se o tento post uchází dva rozdílní chlapci, Losna a Mažnák, nakonec zasáhnou právě i Rychlé šípy.
O rok později ještě Záhada hlavolamu stihla vyjít knižně, ovšem brzy poté už protektorátní úřady zakázaly její další šíření. Je překvapivé, že o několik let později, naložili s jejím pokračováním, Stínadla se bouří, i komunisté. Dílo dostalo ještě další část, Tajemství Velkého Vonta, které vzniklo v osmdesátých letech, ovšem zcela volně mohly všechny tři části vyjít až po Sametové revoluci.
V době krátkého uvolnění, v roce 1968, se stala Záhada hlavolamu předlohou pro stejnojmenný seriál. Filmového zpracování se Foglarovo dílo dočkalo v roce 1993.
