Pokud by se nějaké datum dalo označit za začátek konce komunismu ve střední a východní Evropě, byl by to 6. únor 1989. Už rok 1988 se vyznačoval jistým neklidem a evropské země, kde stále vládly komunistické strany, zažily několik větších demonstrací. Pád komunismu začal ve Varšavě. Polské komunisty totiž masové bouře, které organizovalo odborové sdružení Solidarita, donutily k tomu, že se zástupci Solidarity usedli ke kulatému stolu, což za devět let existence hnutí odmítali.
Solidarita byla sice ve dnech únorového jednání formálně zakázaná, kompromisem bylo její povolení a polosvobodné volby. V těch v létě 1989 Solidarita zvítězila a i když ve funkci prezidenta zůstal komunistický generál Wojciech Jaruzelski, post předsedy vlády obsadil představitel Solidarity Tadeusz Mazowiecki, což byla poslední rána komunistickému režimu v Polsku.
Únorová jednání odstartovala také politickou kariéru zakladatele Solidarity Lecha Walesy, který se na jaře 1989 stal polským Václavem Havlem. A stejně jako on nahradil Gustáva Husáka na Pražském hradě, usedl Walesa o rok později do křesla polského prezidenta po Wojciechu Jaruzelském.
