Ještě před lety patřilo vysvědčení k momentům, ze kterých měly děti respekt. Známky byly jasným verdiktem a ty špatní často znamenaly tresty, zákazy a pocit selhání. Škola kladla důraz na výkon, srovnávání a disciplínu. Dnes se přístup postupně mění. Známkování zůstává, ale stále větší roli hraje slovní hodnocení, individuální pokrok a snaha chápat souvislosti. Podle odborníků má hodnocení sloužit hlavně jako zpětná vazba, ne jako konečný soud o schopnostech dítěte. Pololetí tak dává signál, jak dítě pracuje a v čem se může zlepšit.
Zajímavý posun nastal u rodičů. Právě oni často prožívají vysvědčení s větším napětím než jejich děti. Do známek si promítají vlastní školní zkušenosti, obavy o budoucnost i společenský tlak na výkon. Děti přitom hodnotí pololetní výsledky mnohem klidněji, zejména pokud doma slyší podporu místo výčitek.
Školní psychologové upozorňují, že stres rodičů se na děti přenáší silněji než samotné hodnocení. Jedna dvojka nebo trojka nic nevypovídají o inteligenci ani o budoucím úspěchu. Důležitější je dlouhodobý vývoj, vztah ke škole a chuť učit se nové věci. Právě klidná reakce dospělých dokáže snížit napětí víc než jakákoli lepší známka.
Rodiče často neví, jestli je správné dítě za vysvědčení odměnit. Odborníci se shodují, že smysl má odměna tehdy, když neřeší samotné známky, ale snahu. Doporučují ocenit vytrvalost, zodpovědnost nebo posun. Nejlepší odměnou je společný zážitek, třeba výlet, kino nebo čas strávený jen s rodiči.
