Výbuch v dole Nelson III v Oseku na Teplicku, ke kterému došlo přesně před devadesáti lety, 3. ledna 1934, je sice dnes už událostí z kronik, ovšem ve své době se jednalo o obrovskou tragédii, která rezonovala celou republikou. Ukázala navíc podmínky, v jakých museli horníci v té době pracovat a přihrála politické body komunistické straně, která na otřesných pracovních podmínkách postavila svou další rétoriku. Upozorňováno na ně bylo totiž dlouho, ale až tragická událost, která zabila skoro 150 lidí, přinutila úřady se jimi zabývat.
Důl Nelson III byl nebezpečný od samotného otevření na konic 19. století, přesto se v něm pracovalo přes třicet let. Byla sice nařízena opatření o úklidu uhelného prachu či pravidelné kropení, ale v době hospodářské krize a všeobecných úspor se na ně nedbalo. A to byla hlavní příčina výbuchu 3. ledna 1934 kolem půl páté odpoledne, kdy v dole pracovala celá, stopadesátičlenná odpolední směna.
Ohromný výbuch, který ještě umocnila puštěná ventilace zasáhl celý důl a zdemoloval kancelářskou budovu, v níž zemřely dva úředníci, Marie Havelková a Karel Schmidt. Přímo v dole přišla o život celá směna, kromě čtyř dělníků, kterým se podařilo dostat se na povrch větrnou jámou u oseckého hřbitova. Výbuch v dole způsobil i lokální zemětřesení, kdy otřesy půdy byly cítit jak v Oseku, tak ve vzdálenějším Duchcově.
Hned druhý den byl důl, kvůli zamezení dalších explozí zazděn. Přestože následně proběhl soud, nikdo za tragickou událost nebyl potrestán. Soud se spokojil s konstatováním o zásahu vyšší moc, kterou člověk není schopen ovlivnit. Na základě toho ale poslanec Josef Lanc z České strany národně sociální prosadil zákon o báňské inspekci, který kontroloval pracovní podmínky v československých dolech.
