Sokolské slety patřily k pražským tradicím už od osmdesátých let devatenáctého století. Pokud bychom pátrali po tom nejvýznamnějším, stačilo by jít o pětaosmdesát let zpět. 3. července 1938 se na Strahově uskutečnil desátý Všesokolský slet, který však měl zcela jinou atmosféru než předchozí akce. Dominovala mu tíha nastupujícího nacismu. Proto byla jako dominantní skladba celé akce zvolena Přísaha republice Františka Pecháčka, na níž na Strahově cvičilo třicet tisíc Sokolů. Tento okamžik byl považovaný za jasnou demonstraci proti nacismu, vůči čemuž se ohradili němečtí sportovci i Rakušané, kteří museli pochodovat s vlajkou s hákovým křížem, protože jejich zemi čtyři měsíce před tím anektoval Adolf Hitler.
Všesokolský slet byl polední velkou připomínkou jednoty československého lidu a jeho odporu vůči fašismu. O tři měsíce později byla podepsaná Mnichovská dohoda a činnost Sokola se utlumila, aby následně padl její úplný zákaz. Řada Sokolů se za války zapojila do odboje a tisíce členů skončily v koncentračních táborech.
Tragický byl i osud Františka Pecháčka, autora zmíněné skladby Přísaha republice. Poté, co se zapletl do atentátu na Reinharda Heydricha, když se v jeho pražském bytě scházela před činem skupinka atentátníků, čekala Pecháčka deportace do koncentračního tábora v Mauthausenu. Tam na něho dozorci 3. února 1944 poštvali rozdivočelé a hladové psy, které jej zaživa roztrhali.
