Michala Pavlíčka odborníci označují za nejlepšího českého kytaristu a člověka, který zvládne precizně zahrát různé styly, ať už jde o blues, pop, new wave či hard rock. Ostatně všechny tyto styly si sám Pavlíček vyzkoušel a přehled toho, jak moc mu byly blízké, nabízí na nedávno vydávaném čtyřalbu Faces. Právě na něm přehledně uspořádal všechna svá zásadní působiště. Pražský výběr, Stromboli, BSP a sólovou kariéru.
První album logicky zabraly skladby Pražského výběru a tím to nejdůležitější, co se dělo v československém undergroundu v osmdesátých let. Skladby Zubatá, Já se mám, Že je Olda přítel můj nebo Chvastoun ukazují Pavlíčka v extravagantnějším rozpoložení, kde těží stejně silně z post-punku a progrocku. Druhá deska je sevřenější a hardrockovější, protože na ní dojde na Stromboli s jejich velkými hity typu Carmen, Veliké lalulá či Ó hory, ó hory.
Druhá polovina čtyřalba je už o něco popovější. Na třetí desce se Pavlíček představí spolupráci s Kamilem Střihavkou a Otou Balagem a dojde i na pravděpodobně nejznámější věc všech tří muzikantů, Zemi vzdálenou, stejně jako na další šlágry devadesátých let Holka čapni draka či Chaos. Čtvrté album je zasvěcené Pavlíčkově sólové tvorbě, kde kytarista často a rád popouští uzdu nejrůznějším experimentům.
V současné době se Pavlíček kromě občasného koncertování s Pražským výběrem či Stromboli věnuje právě převážně sólové tvorbě.
