To, čeho se někdejší německý prezident Paul von Hindenburg za svého života obával, se stalo skutečností. 19. srpna 1934, tedy přesně před 89 lety, se totiž neomezeným vůdcem Německa stal dosavadní kancléř Adolf Hitler. Ten den sám sebe jmenoval do funkce říšského prezidenta, poté co Hindenburg 2. srpna zemřel, čímž do svých rukou kumuloval obě nejvyšší státnické funkce. V ten den definitivně začala neomezená vláda Hitlerovy strany NSDAP, která vyústila ve druhou světovou válku.
Hindenburg se s Hitlerem sešel poprvé v říjnu 1931 a pocítil k němu obrovské nesympatie, mluvil o něm jako o kaprálovi z Čech. Až do ledna 1933 prezident trval na tom, že Hitlera nikdy nejmenuje německým kancléřem. Ovšem po nátlakových akcích ze strany NSDAP a jejích přívrženců nakonec povolil a Hitlera do funkce kancléře jmenoval. V té době byl už Hindenburg senilní a trpěl mnoha nemocemi.
Hitler se do funkce prezidenta v srpnu 1934 jmenoval zmocňovacím zákonem, který si nechal posvětit veřejností, která jej ve zmanipulovaném hlasování odsouhlasila devadesáti procenty.
