Vědci jsou nyní schopní datovat dobu, kdy nalezené materiály naposledy spatřily sluneční světlo. Jde o dobu, než došlo k překrytí materiálu mladšími sedimenty. Nová metoda se hodí všude tam, kde se nevyskytuje jiný datační materiál, ať už u archeologických nálezů, jako jsou keramika nebo kamenné nástroje, nebo v materiálu biologické povahy, například uhlíky či rostlinné makrozbytky. K datování totiž stačí samotná sedimentační vrstva.
„Naše laboratoř disponuje touto datovací metodou od letošního roku, a přestože je teprve zaváděná, je o ni mezi archeologickými institucemi zájem. Pro archeology je cenná nejen jako nástroj pro chronologické zařazení vrstev, ale i jako prostředek k podrobnějšímu pochopení časové struktury archeologických nalezišť. Naše laboratoř prozatím nabízí možnost relativního datování,“ říká vedoucí laboratoře Jan Horák.
Vědcům pomůže třeba s výzkumem naleziště lovců mamutů v Ústí nad Labem, které mapují od podzimu 2024. Lovci mamutů v dnešní místní části Bukov zpracovávali ulovená zvířata asi před 24 tisíci let. Našla se tam také spousta kostí zvířat, hlavně mamutů, ale také ohniště a kamenné artefakty.
