Jiří Lír nikdy nedostal hlavní roli, přesto byl celou řadu let neodmyslitelně spjatý se světem československého filmu. Údajně nikdy nezalitoval, že nedostal skutečně velkou příležitost a své role ztvárňoval s obrovským kusem profesionality. Zato divadlo mu větších příležitostí poskytlo spoustu a Lír byl až do roku 1995, kdy v Praze zemřel, oddaným zastáncem prken, co znamenají svět. Na nich také svou uměleckou dráhu hned po druhé světové válce začal. Tehdy totiž vzniklo Divadlo satiry Lubomíra a Oldřicha Lipského, kteří byli stejně jako Lír rodáci z Pelhřimova. V divadle herec začal dělat první umělecké kroky. Na jevišti se běžně potkával například s Milošem Kopeckým, Stellou Zázvorkovou či Karlem Effou, s nimiž se pak brzy potkal i u filmu.
Svou první roli ztvárnil v životopisném dramatu Poslem úsvitu s Vladimírem Rážem v hlavní roli a objevil se v roli auditora Bernise i ve slavném snímku Dobrý voják Švejk z roku 1956. Celkově si rolí připsal bezmála 200. Nezapomenutelný byl jeho číšník v komedii Což takhle dát si špenát? nabízející hostům restaurace zelenou pochoutku či jako hospodský Bedřich Rambousek ve filmu Vesničko, má středisková vypočítávající doktorovi v podání Rudolfa Hrušínského všechny své neduhy. Koneckonců věta: „Víš kam jeď Bedřichu? Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, co do čeho jdeš,“ byla narážkou na Lírovo rodiště, protože v Pelhřimově žádné krematorium není.
Na sklonku života Jiří Lír vydal vzpomínkovou knihu, kterou nazval velmi příznačně po stavu, který jej provázel celý život – Ve vedlejší roli Jiří Lír.
