Na první pohled může připomínat čmeláka nebo drvodělku – vydává hluboký bzukot, má černou hlavu a zadeček, ochlupenou rezavohnědou hruď a tmavá křídla. „Objev této včely na kvetoucím jerlínu japonském na jižní Moravě jsme očekávali několik let. V Evropě se totiž šíří poměrně rychle, zejména v teplejších oblastech. Teď je tu,“ říká Kamil Holý z Národního centra s tím, že dvě čalounice se našly při sběru pylu na jerlínu japonském. Jednu z nich se podařilo odchytit pro vědecké účely.
Čalounice jerlínová patří mezi samotářské včely. Nepatří mezi agresivní druhy – žihadlo mají pouze samice a použijí ho jen při přímém ohrožení.
Zatímco dělnice běžné včely medonosné měří do 14 milimetrů, samice čalounice dorůstají až dvojnásobku. Pyl neshromažďují na nohou, ale na spodní straně zadečku, což je pro čalounice typické. Hlava a zadeček jsou černé, hruď pokrývají husté, rezavohnědé chlupy, křídla jsou průhledná, zakouřená, ve vnější polovině tmavší. Hnízdí v dutinách dřeva a v takzvaných hmyzích hotelích, kam ukládají zásoby potravy a kladou vajíčka.
Na rozdíl od jiných zavlečených druhů není čalounice považovaná za invazní druh s výraznými dopady na biodiverzitu. „Přirozeně dochází k určitému nárůstu početnosti, který se ale časem stabilizuje. V jiných evropských zemích se čalounice stala součástí místní fauny bez významných dopadů, i když byla několikrát pozorovaná konkurence s původními druhy o hnízdní dutiny“ vysvětluje Kamil Holý.
Čalounice preferuje jerlínu, ale navštěvuje i květy dalších rostlin, například levanduli. Národní centrum vyzývá veřejnost k pomoci s monitoringem výskytu čalounice. "Pokud ve svém okolí zaznamenáte včelu velikosti čmeláka, s charakteristickým zbarvením a bzučením, zkuste ji vyfotografovat. Ideálně i odchytit a zmrazit pro pozdější identifikaci. Fotografie a informace o odchytu jedinců zasílejte na email: [email protected]." upřesňuje Holý.
