Mnoho lidí se dnes obrací na terapeuty v naději, že najdou úlevu od úzkostí, depresí, traumatu nebo vztahových problémů. Jenže v prostředí, kde chybí regulace a dohled, je složité odlišit kvalifikovaného odborníka od nadšence, který absolvoval víkendový kurz nebo se opírá pouze o vlastní životní zkušenost. Takoví terapeuti mohou klientům i přitížit.
Často se stává, že lidé, kterým se nedostala odborná pomoc, skončí s prohlubujícími se psychickými obtížemi, narušeným vztahem k terapii nebo ztrátou důvěry v jakékoliv další intervence. Psychologové i psychoterapeuti opakovaně upozorňují, že nedostatek pravidel a absence dohledu ze strany státu vytváří prostor pro manipulaci, zneužití a neprofesionální přístup, který může mít i dlouhodobé následky.
Různorodost kurzů, škol a výcviků, které si terapeut může zapsat do životopisu, přitom dělá situaci ještě nepřehlednější. Neexistuje jednotný registr odborníků, který by běžnému člověku umožnil ověřit si, zda má terapeut akreditovaný výcvik, odborné vedení nebo supervizi. Rozdíl mezi skutečně kvalifikovaným psychoterapeutem a samoukem bývá pro laiky téměř nerozpoznatelný.
Odborná veřejnost i zástupci pacientských organizací proto žádají stát, aby vytvořil jasné zákonné rámce, které určí, kdo smí terapeutické služby nabízet, jaké vzdělání je k tomu nutné a kdo na jeho práci dohlíží.