Jaroslav Seifert je jediným českým spisovatelem, který získal Nobelovu cenu za literaturu. Této pocty se mu dostalo na samém sklonku života, přesně před 39 lety, kdy však už podle literárních kritiků netvořil natolik významná díla, ale spíše plačtivé a sebelítostivé verše. To jeho reputaci ale neublížilo, stejně jako jeho původní komunistické zapálení, když ve 20. letech tvořil spíš proletářskou literaturu.
Akademici ocenili především jeho předválečnou avantgardní tvorbu. Sbírky Slavík zpívá špatně, Poštovní holub, Jablko z klína či Jaro, sbohem varující před nastupujícím fašismem se dodnes považují za klenoty československé předválečné literatury. Vynikal i za války, kdy se soustředil zejména na vlasteneckou literaturu v dílech Přilba hlíny či Vějíř Boženy Němcové, pak ale upadl v nemilost komunistické režimu, který mu vyčítal jeho příslušnost k meziválečné avantgardě.
Právě kvůli sporům s KSČ a kvůli tomu, že se stal v sedmdesátých letech jedním z prvních signatářů Charty 77, se o udělení Nobelovy ceny v tehdejších médiích příliš nepsalo. Navíc ani sám Seifert si pro cenu do Stockholmu nejel a kvůli špatnému zdravotnímu stavu za sebe poslal svou dceru. Zemřel o necelý rok a půl později v nemocnici na pražském Strahově.
