Podle psychiatrů se potíže šíří jako lavina napříč generacemi a společnost na ně zatím není dostatečně připravená. Důvodem je ztráta mezilidských vztahů, stres i narušený biorytmus.
Úzkostné poruchy a deprese dnes patří mezi nejčastější duševní onemocnění. Jejich příznaky od vnitřního napětí přes poruchy spánku až po neschopnost běžně žít, postihují nejen dospělé, ale stále častěji i mladistvé. Znepokojivý je také fakt, že potíže přicházejí plíživě a dlouho zůstávají skryté. Když už se projeví naplno, mnohdy se člověk ocitne zcela paralyzovaný a bezradný.
Za nárůstem psychických obtíží podle odborníků nestojí jen negativní dopad médií nebo sociálních sítí. Zásadní roli hraje i odcizení a oslabení základních lidských potřeb jako je blízkost, přijetí a ocenění.
Dobrou zprávou však je, že většina úzkostných poruch je léčitelná a často i bez nutnosti dlouhodobého podávání léků. K nejúčinnějším metodám dnes patří kognitivně-behaviorální terapie. Pomáhá pacientům zpochybnit a postupně přehodnotit zakořeněné vzorce negativního myšlení. Terapie učí porozumět vlastním emocím, reagovat jinak v zátěži a zdravěji vnímat sebe sama.
Léčba může mít mnoho podob. Například se při ní využívá světelná terapie. Osvětlení simulující přirozený denní cyklus podporuje návrat k biologickým rytmům, které bývají u pacientů s úzkostmi a depresemi často rozhozené, zejména v období od podzimu do jara.
Zásadní je vyhledat pomoc nejen v těžkých případech, ale i ve chvíli, kdy člověk cítí, že se propadá do smutku nebo úzkostí, které ho omezují v běžném životě. Psychická odolnost se dá trénovat, ale prvním krokem je přiznat si problém a rozhodnout se ho řešit.
