Podle mělnického soudu mají na péči zdarma nárok lidé na základě veřejného zdravotního pojištění a záchytka je zdravotní službou. Proto by za pobyt neměli platit například lidé, kteří ohrožují jen sami sebe a třeba leží těžce opilí na ulici v chladném počasí, přestože si intoxikaci alkoholem přivodili sami. Právo na bezplatnou zdravotní péči totiž mají i další lidé, kteří si poškození zdraví do jisté míry sami způsobili, třeba ti, kteří se neúspěšně pokusili o sebevraždu, pacienti s nemocemi z obezity nebo silní kuřáci s rakovinou plic.
Podle ústavních soudců je ale potřeba zákon vykládat tak, že intoxikovaní lidé platí ubytovací, stravovací, hygienické nebo i dopravní náklady spojené s pobytem v záchytné stanici, které nespadají pod bezplatnou zdravotní péči. Naopak vstupní lékařské vyšetření nebo zdravotní pomůcky se hradí z veřejného zdravotního pojištění. Povinnost úhrady nákladů, jak ji nyní popisuje zákon, tedy podle Ústavního soudu není v rozporu s ústavním pořádkem a není zapotřebí ji rušit.
Pokud se některé soudy budou zabývat konkrétními spory o úhradu za záchytku, můžou částku v odůvodněných případech snížit. Zasáhnout lze například v situaci, kdy stanice naúčtují náklady neoprávněně, anebo je neprokážou. Soudy rovněž mohou posoudit nárok z hlediska souladu s dobrými mravy.
