V odlehlé vísce se dá napočítat asi stovka obyvatel a dvacet domácností. V každé z nich žije minimálně jeden hluchoněmý. V některých jsou hluchoněmé celé generace. Komunikuje se tam proto znakovým jazykem, o to víc jsou obyvatelé vsi odtržení od okolního světa. Málokdo nový se tam totiž objeví. A když se tak stane, stejně obyvatelům nerozumí.
Spekuluje se proto, že za nevídaným procentem postižených v tamní populaci můžou příbuzenské sňatky. Není totiž výjimkou, že spolu žijí sestřenice s bratranci. Obyvatelé ale tvrdí, že za všechno může voda plná těžkých kovů, které prý postižení způsobují.
