Umělou inteligenci lidé stále víc využívají k tomu, aby si s ní popovídali o svých trápeních. Virtuální poradci slibují anonymitu, nepřetržitou dostupnost a dodávají pocit, že nikoho nesoudí. Pro někoho tak představují lákavou alternativu ke klasické terapii, která bývá drahá a obtížně dostupná.
Jenže právě v tom se skrývá riziko. AI nedokáže skutečně pochopit lidské emoce, i když je umí brilantně napodobit. Je naprogramovaná k tomu, aby byla vstřícná a příjemná za jakýchkoliv okolností. Místo objektivního zrcadla tak může působit jako dokonalý přitakávač. Psychologové varují, že dokáže vyvolat iluzi, že člověk má pravdu vždy a za všech okolností. To ale není terapie, spíše chování, které může člověka utvrzovat v chybách.
Nebezpečné je i to, že AI nedokáže odhalit závažné psychické poruchy. Neumí poznat, kdy uživatel sklouzává do depresí, k sebevražedným myšlenkám nebo jiným stavům, které vyžadují okamžitou odbornou pomoc. Virtuální terapeut sice odpoví empaticky, ale reálnou podporu nenahradí. Příklady z praxe ukazují, že lidé se k AI rychle připoutávají. Někteří si se svým chatbotem vytvářejí vztah podobný přátelství nebo dokonce partnerství.
