Dne 25. října roku 1415, uprostřed stoleté války mezi Anglií a Francií, stanula vyčerpaná anglická vojska proti obrovské francouzské přesile. Jindřich V. po úspěšném obléhání města Harfleur, které mu ale zdecimovalo armádu nemocemi, táhl na sever k přístavu Calais. Cestu mu však zastoupilo asi 20 000 francouzských rytířů, zatímco Angličanů zbylo sotva 5 000.
Boj se odehrál na úzkém poli mezi dvěma lesy – terén, který omezil francouzské manévry, se stal klíčem k vítězství. V jedenáct hodin dopoledne začala bitva. Těžce obrnění Francouzi se pomalu brodili rozbahněným polem a čelili smršti šípů z anglických dlouhých luků s dostřelem až 250 metrů. Jezdectvo se snažilo prolomit anglické linie, ale narazilo na hradbu kůlů chránících lučištníky.
Jakmile se rytíři namačkali na úzkém prostoru a ztratili pohyblivost, Jindřich vydal rozkaz k útoku. Lehce vyzbrojení Angličané vpadli do zmatku a masakrovali nepřátele meči a sekerami. Bitva skončila drtivým vítězstvím – padlo téměř 6 000 Francouzů, zatímco Angličané ztratili jen něco přes 400 mužů.
Vítězství u Azincourtu se stalo symbolem anglické odvahy a vojenského génia. Jindřich V. byl po dalších taženích uznán dědicem francouzského trůnu i regentem Francie. Na vrcholu slávy ho však stihla tragédie – o dva roky později zemřel na horečku v polním táboře u Paříže, jen krátce po svém největším triumfu.
