Zajíc snášející vejce. Na první pohled věc zcela nelogická, přesto je hledání zajícových vajíček stále oblíbenější velikonoční zvyk. V našich končinách není přejatý, protože pochází právě ze střední Evropy. Velkou tradici si získal v Německu a Rakousku, ale v posledních letech doplňuje klasickou pomlázku i u nás. Odkud se tento zvyk vzal a proč v něm hlavní roli hraje právě zajíc snášející vejce? V tomto případě je třeba jít do časů pohanských, dávno před ukřižování Ježíše Krista. Místo tradičních křesťanských Velikonoc se totiž slavily svátky příchodu jara a s nimi byla spojená starogermánská bohyně jara Ostara.
Ta podle pověsti jednou zapomněla na příchod jara a teplé dny probudila později. Když pak sestoupila na zem, našla skoro umrzlého malého ptáčka. Ujala se ho, ošetřila a ponechala si ho jako společníka. Jenže ptáček byl velmi malý a slabý. Proto se Ostara rozhodla proměnit jej v zajíce, ale nechala mu schopnost snášení vajec. Zajíce si vybrala proto, že ve starověkém světě byl symbolem zmrtvýchvstání a jara.
Dnes už tuto pověst zná málokdo, zábavné hledání vajíček spojené často se hrou na schovávanou, ale znovu získává na popularitě i u nás.
