Rodák ze Splitu patřil mezi špičkové hráče své doby, později se proslavil také jako trenér a kapitán, který dokázal dovést tři různé země k triumfu v Davis Cupu (Chorvatsko, Srbsko, Německo).
Jako aktivní tenista vystoupal až na šesté místo světového žebříčku, jeho největším individuálním úspěchem byla účast ve finále Roland Garros 1973, kde podlehl Rumunovi Iliemu Nastasemu. Ve sbírce měl čtyři turnajové tituly z elitního okruhu, ve finálových bojích porazil právě Nastaseho nebo Lavera.
Do dějin se zapsal i jako ústřední postava slavného wimbledonského bojkotu téhož roku, kdy se desítky hráčů postavily proti jeho suspendaci a na poslední chvíli turnaj odřekly. Z tehdejší situace nakonec těžil československý tenista Jan Kodeš, který na trávě v All England Clubu získal svůj nejcennější titul.
Po skončení kariéry se Pilič vydal trenérskou cestou a jeho akademie vychovala řadu talentů. Mezi nimi Michaela Sticha nebo Novaka Djokoviče. „Ovlivnil mě nejen jako trenér, ale i jako člověk," řekl před časem Srb. Předseda ATP Andrea Gaudenzi označil Piliče za "skutečného průkopníka našeho sportu."
