Podle České školní inspekce není tělocvik jen obyčejnou fyzickou aktivitou, ale především způsob, jak mohou děti rozvíjet své sociální a emoční dovednosti. Průzkum však ukázal, že i děti, které by mohly normálně cvičit, často pouze sedí na lavičce.
Z dětí se speciálními potřebami uvolněných z tělocviku jich ředitelé asi dvě třetiny na základě lékařského posudku uvolnili úplně, asi jednu třetinu částečně. „To není příliš pozitivní zpráva. Pouze u zanedbatelného počtu žáků totiž existují důvody, které zcela vylučují jejich účast v tělocviku,“ domnívá se zástupce dětského ombudsmana Vít Alexander Schorm. Pokud jde o částečné uvolnění, děti normálně cvičí a nedělají jen ty cviky, které jim lékař zakáže. Normálně ale dostávají známky. V případě úplného uvolnění se děti tělesné výchovy vůbec nezúčastňují, a tak z ní nejsou ani známkované. Školy uvolněným žákům nenabízejí žádnou alternativu.
Zástupce ombudsmana chce proto nyní připravit návrh řešení situace a zároveň bude usilovat o osvětu škol, školských poradenských zařízeních, rodičů a lékařů, jak zapojit děti se speciálními vzdělávacími potřebami do hodin tělocviku.
Co je inkluzivní vzdělávání?
Inkluzivní vzdělávání je přístup, který usiluje o to, aby všechny děti měly možnost vzdělávat se společně v běžných školách a třídách, bez ohledu na své schopnosti, zdravotní stav, sociální zázemí, jazyk, kulturu nebo jiné odlišnosti.
Hlavní myšlenky inkluzivního vzdělávání:
- Rovný přístup – každé dítě má právo na kvalitní vzdělání
- Podpora rozmanitosti – rozdíly mezi žáky (například děti se zdravotním postižením, děti s odlišným mateřským jazykem, děti ze sociálně znevýhodněného prostředí) nejsou překážkou, ale příležitostí učit se spolu
- Podpůrná opatření – třeba asistenti pedagoga, individuální vzdělávací plány, speciální pomůcky nebo upravené metody výuky
- Spolupráce – učitelé, rodiče, asistenti a odborníci (speciální pedagogové, psychologové) spolupracují, aby dítě mělo co nejlepší podmínky
