Na první pohled nádraží ve Stéblové na Pardubicku vypadá jako mnoho jiných, pomníček, který stojí nedaleko, mu ale dává tragický ráz. Právě v jeho blízkosti došlo 14. listopadu 1960, tedy přesně před 63 lety, k nejtragičtější železniční nehodě v dějinách Československa, potažmo České republiky. Při srážce dvou vlaků na trati mezi Pardubicemi a Hradcem Králové přišlo o život 110 lidí, dalších osm jich pak zemřelo v nemocnici.
Nehoda byla dílem souběhu několika faktorů. Byla hustá mlha a kolem půl šesté večer už také pořádná tma. Osobní vlak jedoucí z Liberce tažený těžkou parní lokomotivu měl právě ve Stéblové počkat na motorový vlak od Pardubic. Výpravčí odchází do budovy, aby vše připravil na příjezd druhého vlaku, když v tu chvíli vidí, jak se těžký vlak s parní lokomotivou rozjíždí směrem na Pardubice. Pokusí se jej zastavit, ale marně. Volá proto na nejbližší stanici, aby zdrželi motorový vlak, ale také marně. Jeho kolega jen suše konstatuje, že vlak právě odjel. Srážka už je nevyhnutelná. Dojde k ní přesně v 17.43 asi 1,5 kilometru od Stéblové, kde robustní parní lokomotiva rozmetá motorový vlak doslova na kusy. Situaci ještě zhorší vysypané rozžhavené uhlí, od něhož chytne nafta a plameny zachvátí vagony motorového vlaku. Řada lidí, kteří srážku přežili, uhořela v troskách stroje.
Vyšetřování začíná takřka okamžitě a policie se soustředí na průvodčího, který dal vlaku od Liberce signál k odjezdu. Ten vypověděl, že v mlze zahlédl zelené světlo, jímž běžně výpravčí pouští vlak z nádraží. To údajně vidělo i několik cestujících, ačkoliv tento okamžik zůstává dodnes zahalený tajemstvím. Soud pak o vině rozhodl po dvou dnech jednání. Strojvedoucího poslal na 4,5 roku do vězení a průvodčího potrestal o půl roku nižším trestem.
