Jak sám už mnohokrát přiznal, nedoufal, že se dožije čtyřicítky. Dnes je Keithu Richardsovi, ikonickému kytaristovi slavných The Rolling Stones ještě jednou tolik, a rozhodně nepomýšlí na pohřeb a dokonce ani na to, že by se svou kapelou přestal tvořit novou hudbu a koncertovat. Před dvěma měsíci The Rolling Stones vydali album Hackney Diamonds, které kritika označuje za jejich nejlepší dílo za posledních 40 let a Richards sám plánuje natáčení i další sólovky. K tomu si navíc chce přizvat i řadu hvězdných hostů, ať už by mělo jít o členy AC/DC, Aerosmith či Guns N`Roses.
Richards byl vždycky rocker každým coulem, a s tím se pojil i divoký život, který zejména v šedesátých a sedmdesátých letech žil. Když totiž The Rolling Stones dosáhli slávy a stali se po The Beatles nejlepší kapelou na světě, mohl Richards vyměnit levné víno za mnohem kvalitnější destiláty a především do své životosprávy zahrnout drogy. Nesčíslněkrát vzpomínal, jak bylo natáčení alba Their Satanic Majesties Request prosycené marihuanovým kouřem, na hory kokainu vysoké jako Kilimandžáro při orgiích na turné k Let It Bleed či Sticky Fingers. Ale také na mnohem smutnější věci, kdy v polovině sedmdesátých let s ním po koncertech jezdil jeho malý syn Marlon a on se ukrýval do příkopů u silnice, aby si mohl píchnout heroin.
S drogami Richards skončil mezi alby Black And Blue (1976) a Some Girls (1978), právě včas na to, aby v dalších letech The Rolling Stones prakticky zachránil, když Mick Jagger začal vykazovat zaječí úmysly a chtěl natáčet pouze popové desky. Richards byl tím, kdo u kapely udržel rockovou stránku a je tomu tak i dodnes. I vztah s Jaggerem se už urovnal. "Jednou nás pohřbí v jedné rakvi," řekl kdysi k jejich mnohaletému hudebnímu partnerství Richards.
