Průměrná roční teplota v České republice se od 60. let 20. století zvýšila přibližně o dva stupně. V roce 2024 dosáhla rekordních průměrných 10,3 stupně a poprvé tak překonala desetistupňovou hranici. I když je množství srážek relativně stabilní, jejich rozložení se mění. Období sucha jsou delší a střídají se s intenzivními srážkami. To ztěžuje zadržování vody v krajině a zvyšuje riziko povodní i sucha .
Zemědělská půda trpí nedostatkem vláhy, což negativně ovlivňuje úrodu. Lesy, zejména smrkové, jsou oslabené suchem a stávají se náchylnějšími k napadení škůdci, jako je kůrovec. To vede k rozsáhlému odumírání lesních porostů a změnám v ekosystémech .
Snížení hladin podzemních vod a průtoků v řekách je dalším důsledkem sucha. To má dopad na zásobování pitnou vodou, zemědělské zavlažování a funkci ekosystémů závislých na vodě. Některé oblasti, jako je jižní Morava, jsou zvláště zasažené a vyžadují specifická opatření k adaptaci.
Pomáhá třeba obnova mokřadů, které zadržují vodu, výsadba stromů, které zvládnou suché podmínky, nebo šetrnější přístup k obdělávání půdy.
