Střelec z fakulty byl bezcitný osamělý vlk. Pozůstalé však ušetřil svého procesu

Už rok uplynul od brutální střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po níž zůstalo 15 mrtvých. Přestože se stále nepodařilo zodpovědět řadu otázek, které největší teroristický útok v českých poválečných dějinách provázejí, roční vyšetřování už věrně vykreslilo osobnost pachatele, 24letého příkladného studenta polských dějin Davida Kozáka z Hostouně na Kladensku. Lze v něm vystopovat jisté podobné znaky s norským střelcem Andersem Breivikem, který v podstatě stejný způsobem jako Kozák v Klánovickém lese a na fakultě, sprovodil ze světa 77 lidí v norském hlavním městě Oslo a na ostrově Utøya.

Stejně jako Breivik, tak i Kozák, pocházel z dobře situované rodiny a vykazoval už od dětství známky vysoké inteligence. Byl však nesmělý, trpěl samotou, i despotickým otcem a příliš kamarádů rovněž neměl. Podle psychologů, kteří se střelbou na fakultě zabývali, utíkal do svého světa, kde vládlo násilí a tvrdé porno. V rozporu se svou povahou, kdy se dokonce léčil s psychickými problémy, získal zbrojní průkaz.

Na útok se připravoval zhruba rok. Na Kladně navštěvoval kurz zaměřený na taktický postup jednotlivce v objektech s krátkou zbraní, v Solenicích zase střelecké kurzy, začal posilovat. V září, tedy tři měsíce před samotným činem, detailně studoval rozvrhy v místnostech na čtvrtém patře fakulty na Palachově náměstí. Systematicky si poznamenával nejen kapacitu místností, ale zjišťoval i to, kolik studentů tam chodí na jednotlivé předměty.

Poslední kapkou, která ztvrdila jeho odhodlání vraždit, byla střelba na gymnáziu v ruském Brjansku 7. prosince. Jaké to je zabít člověka, si vyzkoušel o osm dní později, kdy zcela nesmyslně zastřelil v Klánovickém lese v Praze muže a jeho dvouměsíční dceru v kočárku. Dalších šest dnů prožil přípravou na to, co si předsevzal už před delší dobou. Nejprve ve svém rodném domě v Hostouni popravil ve sklepě svého otce, jehož nenáviděl pro jeho tvrdou výchovu a pak se vydal na svou poslední cestu do Prahy.

Poté, co skončil několikaminutové vražedné šílenství, obrátil zbraň proti sobě. Vyhnul se tak bezprecedentnímu procesu, dozajista i doživotnímu vězení. Pozůstalé nakonec ušetřil od projednávání smrti jejich blízkých a neustálému jitření ran. V kontextu celého je to ale jen bezvýznamná útěcha.