Přitom sportu jako takovému se mladí lidé nebrání. Dvě třetiny z nich mají k pohybu pozitivní vztah. Výjimku tvoří šestina studentů, kteří nesportují vůbec. Vyplynulo to z průzkumu mezi 1 028 středoškolskými studenty.
„Snažili jsme se také zjistit, proč konkrétně je tělocvik pro řadu studentů stresující nebo je nebaví. Mnoha z nich vadí mimo jiné známkování podle tabulek, nerespektující přístup některých tělocvikářů, monotónní náplň hodin nebo pocit trapnosti, když jim něco nejde, a ostatní se na ně při tom dívají. Možná i proto až třicet procent studentů využívá omluvenky i v případech, kdy jim prakticky nic není,“ komentuje výsledky průzkumu ředitel firmy, která jej zadala, Radek Schich.
Z konkrétních aktivit při hodinách tělocviku studenty nejvíce baví posilování a fitness, volejbal, florbal a některé další míčové hry, bojové sporty nebo jóga. Nejméně oblíbené pak jsou aerobik, šplh, přeskoky kozy, koně či švédské bedny, gymnastika obecně a cvičení na kruzích.
A jaká je nejčastější náplň hodin tělocviku na českých středních školách? Vůbec nejvíce se studenti věnují běhu a sprintu, z míčových her vede volejbal, na dalších místech pak basketbal a florbal. Dále se často zařazují rozcvičky, skok do dálky i výšky nebo gymnastika. Na většině škol mají studenti dvě hodiny tělocviku týdně. 85 procent žáků mělo na posledním vysvědčení z tělocviku jedničku a deset procent dvojku.
Mladí lidé v průzkumu odpovídali také na to, jak často sportují. Téměř čtyřicet procent tak činí párkrát týdně, více než pětina dokonce téměř každý den. Zajímavé je, že studenti, kteří hodně sportují, to nejčastěji dělají sami a neorganizovaně, bez účasti v oddílu, sportovním klubu či kroužku. Třetina studentů například alespoň občas zajde do fitness centra. Každý šestý student nesportuje vůbec. Nejčastěji uváděným důvodem je, že je sport nebaví nebo na něj nemají čas, případně necítí k pohybu dostatečnou motivaci.
Svou roli hraje také rodina. „Vliv rodiny a jejího postoje ke sportu a pohybu obecně je zásadní. Pokud u dětí chybějí rodinné vzory, dítě si většinou od dětství nevybuduje silný vztah k pohybovým činnostem a často si jej přenáší až do dospělosti. Je zajímavé, že z průzkumu vychází vztah rodin ke sportu zhruba půl na půl. Přibližně padesát procent rodičů studentů se sportu a pohybu aktivně věnuje, zbytek nikoliv,“ říká Štefan Blahovec, ředitel sítě fitness center.
Významnou část pohybu studentů tvoří také chůze. Za typický všední den ujdou překvapivě velkou vzdálenost. U 60 procent z nich to je více než čtyři kilometry, pouze necelá dvě procenta denně ujdou méně než jeden kilometr.
„Přístup dnešních studentů k tělocviku se značně liší, záleží na mnoha faktorech, jakou jsou jejich osobní zájmy, motivace, životní styl, ale také podmínky pro výuku tělesné výchovy. Někteří mají raději tradiční sporty, jako je fotbal nebo volejbal, jiní preferují modernější formy pohybu – skupinové fitness lekce, jógu, parkour,“ řekl učitel tělocviku z pražské Obchodní akademie Holešovice Marek Čepelák.
Co studentům při tělocviku vyhovuje?
Hodiny jsou celkem v pohodě, hrajeme často různé hry, některé mě baví, některé zas ne. Nejvíce mi vadí tabulky ohledně známkování, myslím, že je to pro nás studenty velmi demotivační a podle mého názoru by se tento způsob známkování měl zrušit. Měla by se hlavně ocenit snaha studentů o pohyb. Někteří bohužel nejsou schopni podat tak dobré výkony jako ostatní. A to mě mrzí nejvíc, že je to potom vede k tomu si psát omluvenky a necvičit.
Hodiny jsou úplně strašné. Buď na nás profesorka křičí nebo se jen vysmívá. Jakékoli zranění se stalo, jen jej přešla větou To bude dobré. Jedna studentka si něco udělala s nohou a ona se jí s výsměchem zeptala, jestli je v pohodě a může chodit. Studentka zranění řeší už rok s doktory a asi půjde na operaci.
Hodiny tělocviku jsou pro mě hodiny stresu. Přijde mi, jako kdyby se na mě každý otráveně díval a říkal si, že jsem trapná. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od nějaké části základky se ve mně vyvinul neskutečný strach z míčů a míčových her. Plavat neumím a jiné sporty mi také nejdou. Jediný sport, který mě opravdu baví, je tanec. Jenže v tělocviku je to ta nejméně běžná aktivita.
Hodiny tělocviku mi zas až tak nevadí, ale myslím si že přístup naší tělocvikářky by se měl zlepšit v tom, aby neponižovala ostatní a nenutila nás. Hodiny tělocviku mi na střední škole přijdou zbytečné, každý se zvládne v tomhle věku pohybovat sám ve svém volném čase jak uzná za vhodné
Naše učitelka to bere moc vážně, je hrozně přísná a nikdo se kvůli ní na hodinu tělocviku netěší a všichni se snaží vymluvit kdykoli, kdy to jen jde
Máme jednu učitelku na 32 dětí, takže nemá dostatek prostoru, aby se věnovala všem. Každý si proto dělá co chce, nevěnuje pozornost učitelce a nikdo nebere tělocvik vážně. Chlapci kopají do míčů a holky spíše sedí a koukají.
Někdy mi tělesná výchova způsobuje úzkosti kvůli lidem, není mi příjemné například chodit s nimi do bazénu a celkově si myslím, že zrovna plavání by mělo být dobrovolné a ne povinné. Někdo se prostě bojí vody nebo se nerad převléká před ostatními.
