říjen 1963 je jedním nejčernějších dnů v novodobé historii Itálie. Ten den přesně před 60 lety totiž zase jednou příroda ukázala svou ničivou sílu, která městečko Langarone na severu Itálie srovnala se zemí. Oblastí se přehnala obrovská, více než dvě stě metrů vysoká vlna vody, které vylétla z nedávno dokončené přehrady vybudované vysoko v horách na řece Vajont. Katastrofu nepřežily více než dva tisíce lidí.
Podobným katastrofám měla právě přehradní hráz Vajont zabránit, měla totiž pohlcovat vodu, která se při větších deštích nekontrolovaně valila do údolí, a zároveň měla elektrickou energií výrazně zásobovat celou italskou energetickou síť. Jenže 9. října 1963 voda zabíjela. Do přehrady se totiž zřítila část hory, více než 200 milionů kubíku horniny, a obrovská vlna, která se v okamžiku vytvořila, se valila přes hráz. Před ní nemohli lidé v Langarone ani přilehlých vesnicích utéct. Příčinu tragédie léta vyšetřovaly italské úřady a na konci šedesátých let vynesl tresty pro stavitele hráze. Krátce před projednáváním ale hlavní obžalovaný, stavební inženýr Pancini, spáchal sebevraždu.
Vajontská přehradní hráz se dnes nevyužívá, nádrž je z velké části zavalená zeminou a na výrobu elektřiny se používá jen přírodní kanál, kterým voda z Vajontu odtéká do údolí řeky Piavy.
