Jedním z nejrozšířenějších omylů je přidávání oleje do hrnce s vodou. Místo toho, aby těstovinám prospěl, zanechá je kluzké a omáčka na nich špatně drží. Stejně problematické je nedostatečné solení vody. Správně osolená voda by měla připomínat chuť moře, protože samotné těsto sůl neobsahuje.
Zvláštní kapitolou je lámání dlouhých těstovin. Špagety nebo linguine by měly zůstat vcelku, i kdyby to znamenalo použít větší hrnec. Podle Italů má totiž každý tvar těstovin svou logiku a zásah do ní je téměř svatokrádeží.
Častým prohřeškem je také převaření. Těstoviny mají být al dente, tedy pevné na skus. Pokud se rozpadnou při sebemenším dotyku, ztratily správnou strukturu i chuť. Pomůže jedině ochutnávání při vaření a občas také mírné zkrácení doby oproti údajům na obalu.
Za přešlap považují Italové i proplachování uvařených těstovin studenou vodou. Tak se z nich smyje škrob, který slouží jako přirozené pojivo pro omáčku. Správný postup spočívá v tom, že se těstoviny po scezení ihned spojí s připravenou omáčkou a krátce prohřejí, aby se jednotlivé chutě dokonale propojily.
Těstoviny se tak z jednoduché suroviny promění v jídlo, které voní, chutná a vypadá přesně tak, jak by si to představovali jejich italští tvůrci.
