Případ se týká silnice druhé třídy na okraji Brna vedené souběžně s dálnicí D1. Krajská hygienická stanice tam v roce 2016 povolila výjimku z hlukových limitů. Ta prakticky znamenala, že odpovědné instituce nemusely přijímat další opatření ke snížení hluku, přestože obyvatelé okolních domů tak vystavily nadměrné zátěži. Výjimku soud zrušil jako nezákonnou.
Majitel domu, který se proti postupu státu bránil žalobou, se domáhal původně půlmilionového odškodnění. Argumentoval dlouhodobým stresem, zhoršením zdravotního stavu a celkovým poklesem kvality života. Prvoinstanční soud ale uznal nárok pouze částečně a stanovil odškodnění na 150 tisíc korun. Odvolací soud verdikt potvrdil.
Soudy přitom rozhodovaly opakovaně. V minulosti žalobu zamítly, situaci ale změnil zásah Ústavního soudu, který upozornil na to, že udělení hlukové výjimky mělo reálné a dlouhodobé dopady na život v lokalitě. Nižší instance tak musely věc znovu projednat. Podle soudu odpovídá odškodné individuální míře nepohodlí a je srovnatelná s odškodněními v obdobných případech. Žalobce přesto považuje výši náhrady za nízkou.
Bosonohy i sousední obce na jihozápadním okraji Brna patří dlouhodobě k místům, kde doprava výrazně zasahuje do každodenního života obyvatel.
