Když teplota v mracích klesne pod nulu, začne vodní pára na prachové nebo pylové částice přimrzat. Tím se vytvoří základní jádro každé z vloček. Vločka pak roste pomocí další vodní páry vždy do pravidelné šestiúhelníkové soustavy. Při pádu k zemi se vločka neustále transformuje, proto vločky nejsou stejné. Každá je naprostý unikát.
Průměrná sněhová vločka váží jen jako zrnko soli, ale dosahovat může i obrovských rozměrů. Jedna z největších vloček, která dopadla na zem v roce 1887, měla v průměru údajně 38 centimetrů. Dnešní meteorologové se ale spíš přiklánějí k tomu, že šlo o shluk několika vloček.
Vločky jsou ve skutečnosti průhledné. Díky světlu je však lidské oko vnímá jako bílé.
