Podle výzkumu z University of Illinois Urbana-Champaign klesne rychlost větru v Evropě do roku 2050 až o pět procent. Tento jev, známý jako „stilling“, je důsledkem oteplování pevniny a troposféry. Zpomalení větru bylo zaznamenáno i v Severní Americe, přičemž největší dopad má na letní období, kdy je vítr klíčovým zdrojem energie.
V roce 2021 Evropa zažila tzv. „větrné sucho“, kdy byla rychlost větru až o 15 procent nižší než průměr. Ve Velké Británii šlo o jedno z nejméně větrných období za posledních 60 let, což vedlo k nutnosti restartovat uhelné elektrárny. Situace ukázala, jak závislá je Evropa na větrné energetice a jak křehká může být její stabilita při výkyvech počasí.
Mezinárodní panel pro změnu klimatu (IPCC) předpovídá další pokles rychlosti větru v příštích desetiletích. Do konce století by mohly průměrné roční rychlosti klesnout až o desetinu. Zpomalení větru by mohlo vést k nestabilní produkci větrné energie, což by mělo dopad na ceny elektřiny.
V roce 2024 tvořila větrná energie 17 procent energetického mixu EU a její kapacita nadále roste. Přestože se projekty větrných elektráren potýkají se zpožděními, větrná energie stále zůstává levnější než fosilní paliva.
Evropa bude muset hledat nové strategie v oblasti obnovitelných zdrojů, aby se přizpůsobila změnám v klimatických podmínkách. Kreativní přístup k výrobě energie, například kombinace různých obnovitelných zdrojů a lepší akumulace energie, by mohl pomoci zmírnit dopady slábnoucího větru.
