Model školy bez střechy vznikl v Evropě už ve 40. letech minulého století, ale jeho masovější rozmach nastal až v 90. letech v Německu. Dnes tam jsou stovky lesních škol i školek, které se staly inspirací pro další země. V Norsku se výuka v přírodě rozvíjí pod názvem friluftsliv, tedy filozofie volného života venku, která je pevně zakořeněná v tamní kultuře. Děti tráví čas v přírodě i v zimě, ve sněhu nebo dešti, ve vrstvách funkčního oblečení a s termoskou v batohu.
Místo pracovních listů používají děti klacíky, listy nebo kamínky. Pozorují hmyz, staví přístřešky, pečují o ohniště, sbírají bylinky a učí se základům přežití i spolupráce. Přirozeně tak rozvíjejí motoriku, odolnost vůči stresu a vztah k přírodě.
V Česku počet lesních školek i škol v posledních letech roste, přesto zůstávají alternativou mimo hlavní vzdělávací proud. Jedná se hlavně o mateřinky, většinou s kombinací zázemí a pobytu venku za každého počasí. V některých případech navazují i lesní základní školy, kde se výuka propojuje s přírodním prostředím.
Výzkumy ukazují, že děti z lesních škol a školek mívají lepší fyzickou kondici, vyšší míru sebevědomí a lépe zvládají řešení problémů. To oceňují i psychologové a pedagogové, kteří upozorňují na přetížení dětí v klasických vzdělávacích systémech a nedostatek volného pohybu.
