Divoká doba konce 40. let s sebou přinesla také zákaz mládežnické skupiny Junák, která byla začleněna do Československého svazu mládeže, s čímž se řada skautů nesžila. Někteří ze silné organizace v Železném Brodu se proto rozhodli žít podle zásad Junáka jinde, když to v tehdejším Československu nešlo. Sedm z nich se proto rozhodlo pro emigraci. Postavili si tábor na úbočí Vlašského hřebene v Jizerských horách, kde chtěli přejít nedaleké hranice s Německem. Jenže už o nich věděl jistý Jiří Hilger, který se v oblasti pohyboval jednak jako agent americké CIC, tak tuzemské StB.
V noci na 24. července 1949, tedy přesně před 75 lety, všechny naděje mladých skautů ale pohasly. Jejich tábor obklíčily příslušníci Sboru národní bezpečnosti i tajné Státní bezpečnosti a spustili palbu. Jen díky zásahu jednoho z příslušníků ozbrojených složek, který vykřikl: „Soudruzi, neprasečte, potřebujeme také nějaké živé,“ neskončilo všech sedm skautů mrtvých. Řádění policistů však nepřežili dva mladíci – Jiří Haba a Tomáš Hübner. Zbylé si pak policie odvedla k výslechu a připojila k nim i další člena železnobrodské organizace, kteří na Vlašském hřebenu vůbec nebyli.
Podle spisu se měli skauti podílet na přípravě státního převratu, kdy chtěli do povětří vyhodit i hráz nedaleké přehrady Souš, za což nakonec padly tresty v rozmezí do jednoho roku do 20 let. Jiří Hilger, agent, který Bezpečnost na počínání skautů upozornil, uprchl po akci za hranice. Jako agent-chodec se sice vrátil zpět, aby znovu navázal své styky se Státní bezpečností.
