Analýza spočítala, že s dnešním oteplením o 1,3 °C by byla obdobná událost v „chladných“ skandinávských podmínkách dříve extrémně vzácná; nyní se takové dvoutýdenní horko v regionu odhaduje na četnost přibližně jednou za 50 let. Pokud se globální teplota zvýší na 2,6 °C, podobné epizody budou podle autorů pětkrát pravděpodobnější a o další ~1,4 °C teplejší.
Extrémy letos zasáhly tvrdě: Finsko zažilo rekordních 22 po sobě jdoucích dnů s teplotami nad 30 °C a v norské části Arktického kruhu naměřili přes 30 °C na 13 dnů v červenci. Výzkumníci připomínají, že četnost podobných veder se oproti roku 2018 téměř zdvojnásobila — za čárou už nejsou pouze ojedinělé výkyvy, ale nová norma.
Důsledky byly akutní: přetížené a přehřáté nemocnice, rozsáhlé požáry, toxické řasové květy, nárůst utonutí a dokonce i stahování sobů do měst za stínem. Hrozí také dlouhodobé škody na ekosystémech a ohrožení tradičních zdrojů obživy původních sámských komunit, jejichž chov sobů závisí na chladnějším klimatu.
Autoři studie varují, že bez rychlého odklonu od fosilních paliv budou tyto extrémy častější a silnější. Zároveň zdůrazňují potřebu přizpůsobení — od odolnější zdravotní infrastruktury po opatření na ochranu zranitelných skupin — protože současné systémy nejsou na taková vedra připravené.
