Skalní potok, divoký přítok Střední Opavy s peřejemi, kaskádami a vodopády, je známý svými těžko přístupnými úseky a skalními stěnami vysokými až třicet metrů. V jeho údolí rostou staré jedle, jilmy horské či lípy, které tvoří cenné zbytky pralesovitých lesů. Po rozšíření má rezervace téměř 207 hektarů.
Území hostí přes dvanáct set druhů rostlin a živočichů, z nichž sto sedmdesát pět patří mezi ohrožené. Mezi unikáty patří i tis červený, považovaný za poslední původní exemplář v jesenických lesích. Nově chráněné části zahrnují pás skal, kde hnízdí například čáp černý.
Rozšíření rezervace navázalo na dlouhodobou spolupráci s Biskupskými lesy. Zároveň došlo k úpravě hranic, které nyní více odpovídají přírodnímu charakteru krajiny. Smrkové monokultury na okrajích byly vyňaty a nahrazeny cennými pralesovitými porosty, které se ponechají zcela bez zásahu člověka.
