Když v Československu doznívaly sovětské častušky a budovatelské písně a The Beatles měli jen pár fanoušků po hospodách v Liverpoolu, zaplnilo díru v tuzemské kultuře divadlo Semafor, se svými dvěma hlavními tahouny Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem. Právě jejich osudy a tvorbu mapuje nová knižní publikace Pavla Klusáka Suchý a Šlitr: Semafor 1959-1969. Ta podle prvních recenzí není pouze strohým přehledem nejúspěšnějších let této pražské kulturní instituce, ale ucelený příběh dvou talentů v dobových a politických reáliích.
Kniha je vhodná jak pro čtenáře, který se zatím s někdejší tvorbou Semaforu, kterým prošly snad všechna tehdy respektovaná jména, seznamuje, tak i pro milovníka slavných melodií a představení. Ne nadarmo je ohraničena lety 1959, kdy Semafor vznikl, a 1969, kdy jeho nejslavnější éra skončila tragickou smrtí tehdy pouze 45letého Šlitra.
Divadlo pod vedením 93letého Suchého funguje dosud a ačkoliv už neprodukuje hudební mainstream, je stále nedílnou součástí tuzemské kultury.
