„První dny po porodu si samice mládě schovávala a nebylo snadné ho zahlédnout. Teď už je občas i vidět,“ uvedla pro Minutové zprávy zooložka Jitka Vokurková. Doplnila, že zatímco předešlá mláďata se narodila ve světlé barvě, stejně jako je zbarvený jejich otec, toto mládě je černé po matce.
První samec gibona lara se v olomoucké zahradě zabydlel v roce 1975, další se objevili v roce 1994 a postupně tu odchovali pět mláďat. Přibližně ve věku sedmi roků, když dosáhnou dospělosti, musí rodinu opustit všechna mláďata. Mladé samičky většinou vyhánějí matky, samce zase otcové. V rodině tak většinou zůstává chovný pár s mladšími mláďaty.
Giboni lara se pohybují velmi elegantním způsobem, takzvanou brachiací, pomocí níž zvládnou překonat až osmimetrovou vzdálenost při jediném zhoupnutí. „Umožňují jim to paže, které jsou asi o 40 procent delší než pánevní končetiny. Giboni mají sedací hrboly, s jejichž pomocí mohou spát ve větvích. Nemají ocas, a tak rovnováhu udržují rozpaženými pažemi,“ popisuje mluvčí zoo Iveta Gronská.
Z korun stromů slézají Giboni jen zcela výjimečně. Pijí dešťovou vodu zachycenou v dutinách stromů, a to zvláštním způsobem – namáčejí si hřbet ruky a kapky pak olizují ze srsti.
Giboni patří k ohroženým druhům, může za to degradací životního prostředí, odchytáváni na domácí mazlíčky, lovení pro maso, některé části těl se využívají v tradiční asijské medicíně.
