Do zimního spánku nebo útlumu upadá mnoho druhů savců – křeček polní, svišť horský, sysel obecný, jezevec lesní, medvěd hnědý, žab a čolků, hadů, ještěrek a želv. Člověk však musí nepříjemné ponuré zimní období přežít v bdělém stavu. U řady lidí se však jako evoluční pozůstatek může objevit přechodná sezónní změna nálady.
Naši předci v zimě nespali jako zvířata zimním spánkem, ale také docházelo k jejich částečnému útlumu. Pro přežití v chladném zimním období bylo důležité se méně hýbat, víc spát a jíst. Modernímu člověku je tento evoluční pozůstatek spíše na obtíž. Málokdo z nás se řídí východem a západem slunce. Problém tkví v tom, že v zimním období žijeme z části potmě. To způsobuje, že se v našich tělech vytváří více melatoninu – hormonu spánku a méně serotoninu – hormonu dobré nálady.
Se zimní depresí se dá dobře bojovat třeba se světelným boxem, který si člověk zapne ihned po probuzení. Navodí tak atmosféru světla a člověk se lépe probudí. Důležité je chodit spát a vstávat ve stejný čas. I když není venku slunečno, je fajn na hodinku vyrazit ven. Stále je venku totiž asi desetkrát víc světla, než doma.
