Odborníci se shodují, že vánoční příběh není pro malé děti lež, ale přirozená součást světa fantazie, ve kterém se v určitém věku pohybují. Menší děti vnímají realitu a pohádku jako propojené nádoby. Příběh o Ježíškovi berou podobně jako pohádky. Nejde o klam, ale o společnou hru, která podporuje představivost a dává Vánocům symbolický rozměr. Právě proto není potřeba téma pravdy otevírat dřív, než s ním přijde samo dítě.
Podle pedagogů a vývojových psychologů nastává správný okamžik ve chvíli, kdy se dítě začne ptát. Obvykle k tomu dochází mezi šestým a osmým rokem, ale tempo je u každého jiné. Otázka typu „Opravdu nosí Ježíšek dárky?“ často znamená, že dítě je připravené chápat věci složitěji a posunout se dál. V tu chvíli má smysl odpovídat otevřeně, ale citlivě, bez zesměšňování a bez zbytečné dramatičnosti.
Jednou z cest je vysvětlit, že Ježíšek je vánoční příběh a symbol, který lidem připomíná radost z obdarování a blízkosti. Dárky pak nejsou výsledkem kouzla, ale projevem lásky mezi lidmi. Takové vysvětlení dětem většinou neublíží, naopak může posílit vzájemnou důvěru a pocit, že s nimi rodiče mluví na rovinu. Pokud se dítě dozví, že Ježíšek neexistuje, od kamarádů a ještě na pravdu není připravené, je možné mu vysvětlit, že v každé rodině mají jiné zvyky a věří na jiné sváteční příběhy.
