Když 11. září 1951 odpoledne, tedy přesně před 72 lety, vyjížděl osobní vlak z chebského nádraží, měl strojvůdce Jaroslav Konvalinka jasné zadání. Na konečné stanici v Aši nezastaví a přehozenou výhybkou namíří rovnou do Západního Německa, do prvního příhraničního města Selb. To už ve vlaku seděli organizátoři celé akce spolu s rodinami, kteří se spolu s Konvalinkou postarali o demontáž brzd a zneškodnění topiče, který o akci neměl ani tušení. Ostatně jako řada dalších lidí, kteří vlakem na trase Cheb – Aš ten den jeli. Kvůli poškození brzd vlak prolétl stanicí v Aši více než 70kilometrovou rychlostí, přerazil závoru a zastavil tři sta metrů za hranicemi u obce Wildenau. Tam už strojvůdce a organizátory očekávali dva krajané a americkými vojáky, kteří jim dali německé peníze.
Ten den ve vlaku sedělo 110 pasažérů včetně několika příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Většina z nich se tak do Německa dostala nedopatřením. 77 z nich se pak vrátilo zpět do Československa, kde je však Státní bezpečnost podrobila tvrdým výslechům. Někteří z těch, kteří za hranicemi zůstali, se usadili v Německu, jiní využili nabídky Američanů a odjeli pracovat do továrny v New Jersey.
Akce měla řadu důsledků. Kvůli ní a mediálnímu ohlasu v zahraničí se rozhodlo o stavbě nové železné opony a vytrhání kolejí v místech, kde by vlak znovu mohl přejet hranice na západ.
