Úctyhodná kariéra Vladimíra Mišíka, zakládajícího člena slavných průkopnických kapel The Matadors či Blue Effect, má ještě další pokračování. Jestliže tento respektovaný umělec už před lety oznámil, že kvůli zdravotním problémům končí s koncertováním, ovšem na to přišel s vynikajícím albem Noční obraz, které nejenže navázalo na jeho klasickou práci s kapelou Etc., ale i po neméně výborné nahrávce Jednou tě potkám, potvrdilo správnost spolupráce s producentem Petrem Ostrouchovem. Proto tento muž nejen usednul na producentskou stoličku, ale stal se také takřka výhradním autorem hudby, protože zdravotní indispozice už z kytaru z Mišíkových rukou nadobro vyrvaly. Ovšem Ostrouchov znovu a znovu dokazuje, že tvorbu legendárního hudebníka pochopil beze zbytku.
Realizace novinka Vteřiny, měsíce a roky nebyla jednoduchá a to právě kvůli výše zmíněným problémům, ale také kvůli tomu, že Mišík chtěl přijít se speciálním albem, které nakonec ve vinylové podobě, dosahující se svou více než hodinové stopáže, má podobu dvojalba. Na člověka, který za necelé tři roky oslaví osmdesátku, je jen tohle úctyhodný výkon. A co potom, když se ještě zaměříte na obsah novinkového alba. Ten totiž nutí smeknout pomyslný klobouk, protože nejenže je jasným vrcholem dosavadní spolupráce Mišíka s Ostrouchovem, ale i jedním z nejlepších děl tvorby tohoto muzikanta. A to včetně toho, co vytvořil v sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých letech s Etc. Vlastně jen výsadní postavení blueeffectovské "Meditace" a Kuřete v hodinkách od Flamenga, zůstalo nedotčené, ač nejen kvůli své historické důležitosti.
Na novince do sebe zapadlo takřka všechno. Ostrouchova hudba, která je vlastně poklonou Mišíkově dlouhé kariéře či texty samotného hlavního protagonisty, doplňované slovy Michaela Žantovského a Jiřího Dědečka a výpůjčkami od básníků Josefa Kainara a Františka Gellnera. Skvěle do celého konceptu zapadne i Mišíkův hlas, který je ve větší vokální pohodě než tomu bylo v řadě posledních let. Ovšem nad vším pak ční velmi povedené skladby, které ve většině případů Ostrouchov odděl do slušivého bluesrockového kabátku, čímž je dáno, že prim v tomto případě hraje jeho kytara a Mišíkův hlas. Exkluzivitu celého projektu pak doplňuje řada hostlů, mezi nimiž se skví britský hráč na pedal steel kytaru B.J. Cole, který v minulosti spolupracoval s řadou slavných jmen jako například Procol Harum, Jerry Lee Lewis, Elton John či Uriah Heep nebo perkusista Michito Sanchez.
Mišík na novince osciluje mezi dvěma polohami. Moderní zvuk i produkce drží desku v intencích soudobého díla, které je prosto všech přehmatů a chyb, k nimž docházelo při produkční práci zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech. Hudební náplň je ale naopak přívětivě staromilská v duchu "starého psa novým kouskům nenaučíš". Svědčí o tom i jedině Mišíkovy celoautorské věci Neodcházej naštvaná a Ulici bičuje déšť, ale i další nejvýraznější kusy jako Okno v paměti, Ráno bouchly dveře nebo titulní Vteřiny, měsíce a roky. Ze všech těchto, ale i dalších obsažených skladeb je jasně cítit nadhled umělce, který je sice už dávno za zenitem, možná i za cílovou páskou, ale pořád má co říct a chce dokázat, že jeho studnice ještě nevyschla a vlastně ani tím nehrozí.
"Vteřiny, měsíce a roky" svou tvrdou zkouškou prošly a jestliže Mišíkovy fanoušci tvrdí, že jde o jeho nejlepší desku za hodně dlouhou dobu, není důvod jim nevěřit. S přihlédnutím k tomu, že minulá Noční obraz byla rovněž velmi silnou nahrávkou, je nasnadě konstatování, že Mišík zažívá vrcholové období své velmi pozdní kariéry.
