Za to, že se The Wildhearts podařilo už poněkolikáté vstát z vlastního hrobu, vděčí pouze svému duchovnímu otci a hlavnímu tahounovi Davidovi Lesliemu Wallsovi, kterého celá scéna zná pod přezdívkou Ginger Wildheart. Právě on je dnes už zase jediným původním členem této kapely, která mohla být kolem poloviny 90. let největší senzací tehdejší britské rockové společnosti, ale osud to zaonačil trochu jinak. Na počátku kariéry provázely sice kapelu problémy alkoholového a drogového charakteru, ale ty nakonec za jejím krachem nestály, protože vše převážily osobní spory, které sestavu rozklížily už v době největšího úspěchu alb Earth Vs. Wildhearts, PHUQ a Endless Nameless. Ostatně z té doby v souboru dnes už nepůsobí, kromě Gingera, vůbec nikdo. Před třemi lety se s The Wildhearts totiž, už pravděpodobně definitivně, rozešel zakládající člen a Gingerův parťák z dob, kdy oba ještě působili u The Quireboys, kytarista C. J. Wildheart.
Jeho odchod znamenal další z rozpadů, kdy kapelu poté opustil i bubeník Ritch Battersby a další ze zásadních členů, basista Danny McCormack. Nyní se Gingerovi ale podařilo zpět získat starého parťáka, basistu „Random“ Jon Poolea, který v kapele působil po roce 2003, kytaristu Ben Marsdena z punkových The Spanglers a bubeníka Pontuse Snibba. To vše dalo dohromady comeback, který si už The Wildhearts ozkoušeli na koncertních pódiích a nyní v jeho rámci přicházejí s novým albem. Na něm se nakonec absence dlouholetých členů příliš neprojevila, protože celou věc má v rukách plně zase Ginger, tak jako tomu bylo pokaždé v minulosti. Nyní na něm ale leželo přece jen o trochu více zodpovědnosti, protože nejen představoval novou sestavu, ale minulá nahrávka 21st Century Love Songs bylo nadmíru úspěšným albem, kdy hitparádové výsledky konkurovaly těm z 90. let.
Nutno však přiznat, že ani 21st Century Love Songs, ani desky z nového milénia, neznamenaly pro The Wildhearts umělecký návrat do zlatých devadesátých a neděje se tak ani u Satanis Rites Of The Wildhearts, i když i zde je pár míst, která si zaslouží pozornost, protože je slyšet, že Gingera jeho schopnost napsat dobrou skladbu neopustila. Prostě jen na to nesmí jít tak, jako v úvodní Eventually, kde zbytečně moc tlačí na pilu kytarových riffů i svého obhroublého vokálu. Temná poloha, která by The Wildhearts mohla spojovat s takovými partami jako Turbonegro, téhle kapele příliš nesvědčí a mnohem lépe se dokáže profilovat tam, kde volí spíše písničkářskou formu. Příkladem toho je například Troubadour Moon, kde se střetávají tvrdé rock n`rollové či punkové riffy a výrazné chytlavé melodie, kdy kapela rázem připomene své dávné vzory, finské Hanoi Rocks. Ostatně ne nadarmo také Ginger hrával svého času i v doprovodné kapele Michaela Monroea.
Tak svižné, lascivní a zapamatovatelné věci, jako byla „I Wanna Go Where The People Go“ nebo „TV Tan“ se zde sice nevyskytují (to už dlouho ne…), ale je tu dalších pár míst, které dokáží fanouška The Wildhearts uspokojit. Jednou z nich je rock n`rollová taškařice Kunce ve stylu švédských Backyard Babies, další je výrazně melodická Blue Moon Over Brinkburn, která ve svém středu překvapivě skrývá hlukově kytarové stěny a potěší i I`ll Be Your Monster opět se silným vlivem Hanoi Rocks. Ovšem pokud byste chtěli slyšet, v čem tkví Gingerova skladatelská genialita, je třeba zvolit Hurt People Hurt People, překrásná, lehce posmutnělá věc, která v plné nahotě poodhaluje krásu napsaných melodií a cit pro gradující aranže, což z ní dělá jednu z nejlepších skladeb The Wildhearts vůbec. K dobru je nakonec kapele třeba přičíst také závěrečnou Failure Is The Mother Of Sucess, kde se nejprve objeví tvrdší, punkovější tvář kapely, ale nakonec prostor zase dostanou jemnější pasáže ve stylu Manic Street Preachers, což rozhodně není k zahození.
The Wildhearts tedy, i přes odporný obal, nezklamali. Ginger název kapely znovu dokázal vytáhnout z bahna zapomnění a připravit kolekci, kterou sice ocení především letití fanoušci, ale která má potenciál uspět i u širšího (pochopitelně pouze rockového) publika. Svědčí však také o tom, že síly téhle kapele neubývají a že s ní bude třeba ještě několik let počítat.
