Po oscarovém triumfu s Parazitem se jihokorejský režisér Bong Joon-ho vrací na filmové plátno se sci-fi thrillerovou komedií Mickey 17, jehož originál vznikl podle románu Edwarda Ashtona. Film se odehrává v blízké budoucnosti, roku 2054, a sleduje postavu Mickeyho Barnese (Robert Pattinson), který je v rámci meziplanetární kolonizace označen za „postradatelného“ – tedy za obětního beránka, jehož smrt je běžnou součástí pracovního procesu na kolonizační planetě Niflheim. Když však Mickey potká svého klona dojde k chaosu, protože si oba začnou nárokovat právo na život a lásku.
Pattinson by si zasloužil Oscara
Právě výkon Pattinsona v několika variacích Mickeyho je dechberoucí a patří k hlavní devízám filmu. Pattinson svou roli zvládá s jistotou a každá z jeho verzí je nejen odlišná, ale i nezapomenutelná.
Režisér Bong Joon-ho, který má vynikající cit pro humor i vážné sociální komentáře, do Mickey 17 opět vtiskl svou známou satiru. Tentokrát se soustředí na kolonialismus, kapitalismus a degradaci lidské hodnoty v rámci moderního technologického pokroku. Kolonizace Niflheimu je zde vykreslena nejen jako environmentální vykořisťovaní, ale i jako metafora pro lidskou tendenci využívat a zneužívat vše kolem sebe. Vizuálně film mírně odkazuje na Bongovo předchozí dílo Ledová archa kde kontrast mezi krutou, ledovou přírodou a interiéry vesmírné lodi podtrhuje bezútěšnost osudu lidských postav.
Podívaná pro největší plátno
Po vizuální stránce jde však zatím o nejhezčí a nejopulentnější dílo režiséra. Od originálního pojetí techniky, vesmírné lodi, přes skafandry až po roztomilé mimozemské tvory. Film poněkud brzdí tempo vyprávění. Během první třetiny se nastíní několik možných zápletek, z nichž si bohužel režisér vybral zřejmě tu nejjednodušší a ne tolik zajímavou. Film není nudný a i výsledný příběh je zajímavý sledovat, jen je na snímku cítit, že se nepovedlo vytěžit potenciál, kterým tento fikční svět překupuje.
Mark Ruffalo v roli hlavního antagonistického vůdce Kennetha Marshalla podává přehnaný, téměř karikaturní výkon, který nevytváří takovou hrozbu, jak by měl. Působí jako zesměšňující vyobrazení Donalda Trumpa, což byl jistě záměr. Na druhou stranu Naomi Ackie jako Mickeyho partnerka Nasha přináší do filmu potřebnou jemnost a lidskost, i když její postava není tolik rozvinutá.
Pokud diváci prahnou po hluboké a důmyslné kritice kapitalismu a kolonialismu, tak zřejmě budou z filmu zklamáni. Těm, kterým stačí vizuálně opojné sci-fi plné absurdních momentů, humoru a originálních nápadů, se však v kině budou bavit.
