Na začátku byl nápad za milion. Když totiž Tobias Forge neuspěl na deathmetalovém kolbišti, nepěkně vylétl z původní sestavy glammetalových Crashdïet a jeho alternativní projekt Magna Carta Cartel zajímal jen hrstku posluchačů v Linköpingu a okolí, zhmotnil své nejbujnější představy v nejobskurnější možné záležitosti. Po vzoru starých Kiss se rozhodl vstoupit do anonymity a svůj projekt Ghost B.C. zahalit do tajemného oparu, kde mělo jeho pravé jméno, stejně jako identita jeho spoluhráčů, bezejmenných Ghúlů, zůstat utajeno. Nakolik však byla celá satanistická stylizace skutečná nebo se jen jednalo o postoj, který měl celý produkt prodat, to je otázka, na níž není možné spolehlivě odpovědět. Jisté však je, že když celá ta bublina praskla, Forge škrtl přídomek B.C. z názvu a zamířil k soudu, kde na něj podali trestní oznámení jeho bývalí spoluhráči, na popularitě to Ghost neubralo.
Spíše naopak. S albem Prequelle došlo k definitivnímu průlomu i ve Spojených státech, kde se deska ocitla na třetím místě oficiální hitparády a Ghost byli rázem tím nejžhavějším vývozním artiklem ze starého kontinentu. Prequelle samozřejmě byla to nejlepší, co do té doby Forge natočil a hity Rats a Dance Macabre jsou dodnes čile hrané na různých rozhlasových stanicích a na sociálních sítích mají pořád sledovanost, kterou jim závidí i zkušenější kolegové. S následující deskou Impera, jako kdyby kapela nechtěla polevit, ač bylo jasné, že podobném stylu dlouho fungovat asi nebude a že obrat může být za dveřmi. Nyní přišel, ale i tak dost nečekaně brzy. Z jedné z nejočekávanějších desek letošního jara se totiž stává jedno z největších zklamání první poloviny tohoto roku.
Po stránce formální není novince Skeletá moc co vytknout, protože Forge ji zasadil přesně do to těch intencí, o jakých si myslí, že je fanoušci chtějí slyšet. Opět jde v zásadě o pop rock či pop metal, který má v sobě trochu přitažlivého tajemna a provokace katolické většiny, kdy jako první kapela nasadila singl Satanized. Trochu laciné, ale na většinu fanoušků to zafungovalo, ovšem těm pozornějším nemohla ujít skutečnost, že Forge a jeho současná parta nejsou úplně v optimální formě. Desky Prequelle i Impera je dostatečně vyčerpaly a na novinku už mnoho zásadních nápadů nezbylo. Dokonce se proto dá mluvit o rychle vysychající studnici, o níž se ale soudilo, že nebude bezedná už po vydání dvojky Infestissumam. Tehdy to kapela ustála, nyní taková jistota nepanuje, protože tak slabý materiál, jaký předkládá nyní, dosud na veřejnost nepustila. Na „Skeletá“ totiž není žádný podobně silný hit jako kdysi Year Zero, Square Hammer, Cirice či zmíněné Rats nebo Dance Macabre.
Posluchač slyší líbivé momenty, obstojné melodie, které však najednou Forgeovi nejdou spojit do přesvědčivého výsledku. Skutečnost, že je deska ze všech zatím nejměkčí proto ani není tak důležitá, jako to, že se pouze líně převaluje a recykluje už dávno slyšené a objevené. V tom sladkobolném balastu, kteří míří čím dál plytčím směrem, zaniknou i obstojné věci jako Guiding Lights (zde dokonce zarezonují finští kolegové Reckless Love, jejich kariéra také nabrala špatný směr), De Profundis Borealis či Missilla Amori, která toho naopak hodně dluží Def Leppard. Ovšem i ty dokreslují cukrkandlový výsledek, kde onen gotický děs už dávno nemá své místo a mystično se definitivně rozplynulo v tendencích o co největší komerční úspěch, ač jde stále v podstatě o retro. Jenže takoví The Night Flight Orchestra, kteří se snaží o to samé a jimž se Ghost až nápadně na novince přibližují (stačí si poslechnout skladbu Umbra), to přece jen dělají o mnoho lépe.
Skeletá je tak bezesporu nejslabší deskou Forgeovy party, ačkoliv se stále najde řada fanoušků, kteří ji ještě vezmou na milost, či ji dokonce budou velebit. Ti vnímavější si ale položí otázku, kdy přesně se z Ghost stala tak nudná kapela?
