Gladiátor (2000) je jedním z nejlepších filmů režiséra Ridleyho Scotta a zároveň jedním z nejlepších „sandálových“ snímků. Tudíž s tím, že by druhý díl překonal svého předchůdce, tvůrci ani diváci jistě nepočítali. Úspěchem je již samotný fakt, že 86letý Scott dokázal bravurně navázat na svůj ikonický film aniž by jeho odkaz jakkoliv pošpinil.
Gladiátor II se zaměřuje na osud Lucia (Paul Mescal), syna Lucilly z prvního filmu, a jeho cestu od poklidného života, přes zajetí římskými vojáky až po tvrdé boje v Koloseu. Akční scény v aréně, včetně nových prvků, jako je krvežíznivý nosorožec, jsou velmi povedené. Kvalita vizuálních efektů ale není vždy přesvědčivá. Úvodní bitva, antický Řím a závěrečný souboj v aréně vypadají výborně, naopak souboj s opicemi a žraloci v zatopeném Koloseu vytrhují ze sledování svou digitálností.
Washington si ukradl film pro sebe
Herci si své role užívají. Paul Mescal přesvědčivě ztvárnil muže toužícího po pomstě, jenž svým výkonem dodává své postavě lidskost a hloubku. Králem filmu je však Denzel Washington. Jeho charismatický Macrin dokáže být zároveň manipulativní i fascinující. Dlouho ve velkofilmu nebyla tak nejednoznačná postava, která lavíruje mezi hrdinou a lotrem. Za zmínku stojí také mnohavrstevnatý generál Acacius s tváří Pedra Pascala a dvojice šílených císařů Gety a Caracally v podání Josepha Quinna a Freda Hechingera, kteří přinášejí do filmu nečekanou dávku brutality a černého humoru.
Tempo filmu je vražedné, dvě a půl hodiny utečou velmi rychle. V tomto případě by pár minut navíc neuškodily, jelikož se některé rozhodnutí postav dějí „zčistajasna“ a místy je znát, že některé pasáže byly z filmu vystřihnuty. Režisérský sestřih, který zatím Scott nepotvrdil, by tyto neduhy mohly vylepšit.
Hold originálu, velkolepé scenérie a akční scény jsou devízou druhého Gladiátora a už jen kvůli nim stojí film za zhlédnutí, nejlépe na co největším plátně. Druhý Gladiátor má také jedny z nejhezčích úvodních titulků, které jsem kdy viděl.
Hodnocení: 75 %
