Vědci si při výzkumu šíření ptačí chřipky v Antarktidě všimli, že poblíž ledu se objevují mrtví tuleni krabožraví. Tento druh patří mezi nejrozšířenější na kontinentu a právě on mohl představovat první obětí viru H5N1 v oblasti, která ještě donedávna působila jako dokonale izolovaná.
Vzorek z jeho mozkové tkáně potvrdil, že tuleně zasáhl stejný kmen ptačí chřipky, který od roku 2021 decimuje ptáky i savce po celém světě. Obzvlášť Jižní Amerika zažívá masové úhyny, především mezi lachtany. Antarktida se tak ocitla v nové roli. Zvířata míří kvůli oteplování blíž k pólům a patogeny je následují. A tak u druhů, které se rozmnožují pomalu a jsou závislé na stabilním prostředí, mohou být ztráty nevratné.
Zatímco mrchožraví ptáci jako racci či štítonosové vykazovali protilátky a infekci přežili, tučňáci nikoli. Právě u nich absence protilátek naznačuje, že setkání s virem pravděpodobně skončí smrtí. Tučňáci se od mrchožravců liší chováním i stravou, proto se k viru dostávají míň často, ale jakmile se nakazí, nemají šanci. Šíření nákazy by tak mohlo poškodit celé kolonie, které patří k nejcennějším symbolům kontinentu.
Genetické analýzy ukazují, že virus se do Antarktidy pravděpodobně dostává prostřednictvím migrujících ptáků. Některé druhy překonávají tisíce kilometrů a propojují tak kontinenty. Oteplování planety jejich trasy mění a vytváří nové cesty pro šíření infekcí. Vědci proto začínají mluvit o nutnosti takzvaného chorobového počasí, tedy systému včasného varování, který by podobně jako předpověď bouří sledoval genetické stopy patogenů a hlásil jejich nebezpečné pohyby napříč oceány.
Právě Antarktida by se mohla stát místem, kde se tyto nástroje otestují a zdokonalí. Mrchožravci by měli sloužit jako živé senzory a v budoucnu možná jako první cíle vakcinace, která by chránila zranitelnější druhy. Pokud se podaří včas zachytit příchod viru, může se odborníkům podařit předejít katastrofickým dopadům na některé druhy.
