Školy se v současnosti potýkají s mnoha problémy od šikany po psychické potíže žáků. Žáci se cítí pod tlakem, bojují s úzkostmi, poruchami příjmu potravy nebo kyberšikanou. Učitelé a rodiče problémy často řeší sami, bez odborné pomoci, a to vede k vyčerpání a frustraci na obou stranách.
Školní psycholog je přitom klíčovým článkem, který nabízí pomoc přímo v prostředí, kde se problémy objevují. Děti mu důvěřují, protože ho znají z každodenního kontaktu ve škole. Může jim nabídnout nejen okamžitou podporu, ale i dlouhodobé poradenství, a to dřív, než se situace vyhrotí.
I když je potřeba školních psychologů obrovská, v českých školách jich působí jen velmi málo. Na jednoho psychologa připadá průměrně několik škol a jeho časová kapacita je tak minimální. Systém proto často selhává a žáci, učitelé i rodiče hledají pomoc jinde, například v pedagogicko-psychologických poradnách. To ale často znamená dlouhé čekací lhůty a zbytečné průtahy.
Podpora ze strany státu, která by zajistila financování a vytvoření dostatečného množství pracovních míst pro psychology ve školách, zatím není podle odborníků dostatečná.